Podzemní labyrint Richard na úpatí kopce Bídnice u Litoměřic je největší a také nejtajemnější nacistickou továrnou u nás. A vše nasvědčuje tomu, že pro Němce šlo také o nejvýznamnější továrnu na našem území.
Její chodby však dodnes obestírá závoj tajemství.
V podzemních prostorách továrny Richard II. se dnes skladuje jaderný odpad, foto Wikimedia Commons
O rozšíření již existujícího hlubinného vápencového dolu je rozhodnuto v březnu 1944. Má se sem přestěhovat výrobna motorů určených pro tanky Panther a a Tiger. Během následujícího roku tudy projdou tisíce vězňů z koncentračních táborů a na jaře 1945 se začíná s výrobou.
Spekuluje se ovšem, že šlo o mnohem víc než jen o tankové motory. O důležitosti továrny svědčí i fakt, že přímou linku z komplexu Richard měl podle výpovědi jednoho svědka i jeden z nejmocnějších mužů té doby, ministr vnitra šéf SS Heinrich Himmler (1900–1945). Na konci války Himmler vydává rozkaz vyhodit celý komplex do povětří a s ním také litoměřický most přes Labe a stavidla na Labi, aby se k továrně nikdo nedostal. Richard nesmí válku přežít. Co tu mělo zůstat pohřbeno?
Mnoho chodeb bylo zavaleno, foto wikimapia.org
ZÁHADNÁ TROJKA
Továrna je rozdělena na tři části: Richard I., Richard II. a výrazně menší Richard III. Kdysi byly tyto části vzájemně propojeny. Bylo spolehlivě prokázáno, že v prvních dvou se odehrávala běžná zbrojní výroba, ale úloha třetí části není zcela jasná.
Má se za to, že se tu nacházely kanceláře a doprovodné zázemí, ale o tom můžeme jen spekulovat, neboť tato část zůstává nepřístupná. Celý komplex Richard přijel vyhodit do vzduchu známý agent německého gestapa Hans Cohen. Ve spojení s faktem, že rozkaz k demolici továrny zazněl přímo z nejvyšších míst, to jistě napovídá, že byla továrna nesmírně důležitá a cosi ukrývá, proto musí být znepřístupněna. Ale co? Existují jen dohady.
Zmiňovány jsou poklady i důležité dokumenty. Může prý jít o archivy gestapa z Prahy, Brna a Českých Budějovic od konce roku 1943 či soubor písemností obsahující seznam spolupracovníků gestapa, jeho utajených operací a seznam nacistických nepřátel.
Ten byl ukryt v nedalekém Terezíně a na konci války zmizel neznámo kam. Nebo snad šlo o tajné zbraně, jak se také proslýchá?
Raketa V-1 před startem, foto Wkimedia Commons
RAKETY Z RICHARDA
Poslední ze jmenovaných možností může znít až příliš fantaskně, ale překvapivě pro ni existuje několik pádných důkazů. Jedním z nich je svědectví bývalého terezínského vězně Jindřicha Karpíška. Ten uvádí: „V březnu 1945 byla v Terezíně zvláštní komandýrka 20 lidí, ve které jsem byl zařazen i já.
Dopravili nás na dolní nádraží do Litoměřic (…) a tam jsme nakládali materiál pro Richard (…) Ptal jsem se jednoho vojáka, zda jsou to rakety, a ten mi to potvrdil.“ Mohlo jít skutečně o rakety V1 a V2, které Německo vyvinulo a právem považovalo za svůj největší triumf.
Jenže další svědectví to vyvrací! Že by snad Němci pracovali ještě na jiné nebezpečné zbrani? Po osvobození sovětskou armádou začínají vojáci zneškodňovat nálože, které Němci nestihli odpálit. Na místě je kapitán Josef Růžička. Tento muž na místě v roce 1946 objeví zazděný výklenek a v něm asi dvoumetrové válce naplněné neznámou hmotou. Dohromady je toho asi 65 tun. „Ženisté oddělili z jednoho válce asi půlmetrový kus, který zápalnicí s rozbuškou zapálili.
Hmota, která vzplála bílým oslnivým plamenem, se odrazila od země a za pomalého spalování poletovala vzduchem,“ popisuje tajemnou hmotu český spisovatel Aleš Česal (*1976). Na obsah barelů se přijeli podívat experti z Vojenského výzkumného ústavu z Prahy, kteří potvrdili, že jde o raketovou náplň neznámého složení.
„Pevné raketové palivo zavdalo příčiny k dohadům, že se v Richardu vyráběly rakety V1 a V2. Ty se však plnily tekutým palivem, takže by muselo jít o jinou raketovou zbraň,“ tvrdí Česal. Mohla se ve třetí části továrny rodit nová zbraň?
Foto: Wikimedia Commons, wikimapia.org
